Historie

Historie obce

Z pohledu historických pramenů jsou „nejstarší“ Prosenice. Nově se první zmínka objevuje již v roce 1349 v přídomku Vaňka z Prosenic, který byl příbuzný s Břekovci ze sousedního Suchdola. Ve 14. století na kopci vybudovali tvrz, později také poplužní dvůr a zde se také usadili. Po tvrzi není dnes ani památky. Vladykové z Prosenic bývali patrony hodětického kostela, jehož faráře ustanovovali. V roce 1364 po smrti faráře Beneše patronové Volkéř z Prosenic a Bernard ze Stajice jmenovali kněze Jana farářem v Hoděticích. Později se dvakrát připomíná Ješek z Prosenic a to v roce 1380 a 1400 při jistém jednání s rytířem Jarohněvem z Křečovic. Jíchou z Prosenic  v roce 1456 končí zprávy o zdejších rytířích. Před rokem 1538 byly Prosenice trvale připojeny k panství v Osečanech.  V polovině 17. století patřila ves k panství Tloskov a nakonec k Osečanům.

V roce 1369 se připomíná Suchdol v přídomku šlechtice Tobiáše ze Suchdola. Držitelé Suchdola ve 14. století patřili k rodu Břekovců z Ostromeče. Ti připojili ves nejprve k hradu Kozí Hřbet a pak k Červenému Hrádku. Na místě dnešního Suchdola stála na kopci nad rybníkem Hájek dobře opevněná tvrz. Do dnes již neexistující tvrze vedla podzemní chodba, jejíž východ vyúsťuje u mlýna pod rybníkem Hájek. Kdy tvrz přesně zanikla určitě nevíme. Naposledy se připomíná r.1675. Tvrz zchátrala a tak majitelé statku nechali na začátku 18. století vystavět místo ní pohodlnější a rozsáhlejší zámek. Od roku 1600 do roku 1853 změní Suchdol  nesčetněkrát majitele. Od tohoto roku je majitel zámku dr. František Ladislav Rieger, národní, politický a osvětový vůdce národa. Pro svou ženu Marii, dceru Františka Palackého, založil na zdejším zámku krásný růžový sad a ořechovou alej. Od roku 1711 stojí na kopci nad zámkem kaple sv. Jana Nepomuckého. Na návsi stojí žulová zvonička z roku 1868. Na jižním kraji vsi je kaplička se třemi velkými výklenky. Sbor dobrovolných hasičů byl založen v roce 1900. Suchdol měl v roce 1930 - 36 obytných stavení se 180 obyvateli.

Ves Luh, resp. Radimův Luh, se připomíná v roce 1384. Ve staré češtině znamenalo slovo luh vlhké, bažinaté místo, zvláště křovím a stromovím porostlé, ale znamenalo také lesní louku. Roku 1384 připomínají se tu bratři Vítek a Ješek. Kolem roku 1460 získal ves Kuneš Vidlák ze Slavkova, majitel Neustupova, který se psal pod tvrzí Radim Radimský. Proto i jeho ves se jmenovala Radimův Luh. Teprve později obec náležela k Červenému Hrádku a ujal se trvale název Luhy. V 16. století  měli část Luhů rytíři ze Suchdola a část z Osečan. Uprostřed vesnice je stará kaplička se sochou sv. Jana Nepomuckého. Ve 30letech  našli ve statku pana Hodíka zakopaný džbánek se stříbrnými penězi. Luhy měly roku 1930 20 čísel popisných se 111 obyvateli.

První zmínka o Prosenické Lhotě je učiněna v roce 1561, kdy do Desek zemských učinil vklad o svém majetku Jan Břízský z Břízí vlastník panství Osečany, u kterého byla ves až do konce patrimoniální správy, kterou v roce 1850 nahradila správa státní. Na návsi v Prosenické Lhotě byla v roce 1892 postavena malá kaplička s věžičkou a zvonkem.

Břišejov je zmiňován v zápise Desek zemských z roku 1567 společně s Úsuší a s Hlubokou jako součást panství Osečany. Zeman Břišej založil statek, jenž se pak i s pozdější  vsí nazýval Břišejov (prvotně Břišojuov = Břišejův dvůr). Ten byl stejně jako Prosenice v 16.století připojen k osečanskému statku u něhož zůstal až do skončení roboty. V dolní části vsi byla stará kaplička, která byla po poškození v 90letech nově vybudována. V horní části vsi stojí žulová zvonička.  K osadě byly připojeny 4 samoty: Šoustalna, Cihelna, Hájovna za  Prosenicemi a Břišejovské paseky. V celé osadě bylo v roce 1930 devatenáct čísel popisných a s 88 obyvateli.V polovině 17. století patřil Břišejov k Tloskovu, který v té době vlastnil Pavel Michna z Vacínova. Ale na počátku 19. století byla ves opět při panství Osečany.

O vsi Klimětice se dozvídáme poprvé v Berní rule z roku 1654, kdy byla součástí panství Osečany. Ke Kliměticům paří bývalý dvůr Radějovice založen zemanem Radějem. Před rokem 1538 se Klimětice i Radějovice dostaly k Osečanům. Změna nastala až roku 1931, kdy celý velkostatek rozprodán (včetně Osečan, Velběh, Prosenic, Prosenické Lhoty, Břišejova, Klimětic a Radějovic). Klimětice s Radějovicemi měly r. 1930 26 čísel se 119 obyvateli. Zdejší pamětihodnosti jsou klimětický žulový kříž z roku 1781 a zvonička z roku 1896.

Na katastru obce Prosenická Lhota je registrována chráněná lípa malolistá, zv. „ Lípa u studánky“, která je podstatnou dominantou obce. Je svědkem existence vsi nejméně od počátku 17. století.
Oblast, ve které leží obec Prosenická Lhota, je původištěm rytířských rodů, jejichž příslušníci v některých obdobích minulosti drželi zdejší hrady a tvrze  Ostromeč, Osečany, Kozí Hřbet, Prosenice, Suchdol, Nalžovice, Kňovice, Břízí. Těmto šlechtickým vlastníkům byl společný erb kosmého břevna. Rytíři z Prosenic používali červeného štítu se stříbrným kosmým břevnem. Vaněk z Prosenic použil v roce 1349 odlišného erbu – na kosmém břevnu byly tři hvězdy pod sebou.

Znak obce udělen 10.6.2013 - předsedkyní poslanecké sněmovny Miroslavou Němcovou
Popis znaku: červená polovina se stříbrným kosmým břevnem a modrými hvězdami je inspirována erbem Vaňka z Prosenice v jeho pečeti z roku 1349. Červený štít se stříbrným břevnem byl erbem několika rodů, kter
é měly v minulosti vztah k některé z místních částí - např. Břekovcové z Ostromeče, vladykové z Hrádku, ze Suchdolu či z Prosenic. Lipové lístky ve zlatém poli odkazují na památnou lípu u Prosenické Lhoty. Počet lístků se shoduje s počtem místních částí tvořících obec.

Základní informace o obci